Gymnázium
Olomouc, Čajkovského 9

Aktuality

Jde to i jinak

Dne 7. prosince 2011 se na našem gymnáziu konal Paralympijský školní den pod názvem „Jde to i jinak“, vynikající akce organizovaná Fakultou tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci. V tělocvičně gymnázia jsme se seznámili se zahraničními vysokoškolskými studenty z FTK i s garantem cele akce, Mgr. Ondřejem Ješinou, Ph.D.

Po krátkém seznámení nás rozdělili do skupin, abychom se lépe mohli věnovat různým aktivitám. Veškerá komunikace probíhala v angličtině a španělštině, což bylo pro nás velmi přínosné, navíc příjemné bylo i zjištěni,že jsme bez problémů oběma jazykům rozuměli, znamenalo to pro nás upevnění i rozšíření slovní zásoby v obou jazycích.

Pří první aktivitě naší třídu dostal na starost Jesús, původem ze Španělska. Cílem bylo vžít se do situace postižené osoby a vyzkoušet si, jak těžké to je být hendikepovaný. Nejprve jsme si vyzkoušeli slalom na invalidním vozíčku (věřte mi, nezdá se to, ale bylo opravdu těžké se naučit manipulovat s vozíčkem tak, aby jel tam kam jsme chtěli, objížděl překážky a správně zatáčel). Pokoušeli jsme se hrát i basketbal na vozíčku (byla to celkem legrace), další aktivitou bylo judo – cílem bylo zažít jaké to je, když je člověk slepý a neorientuje se v prostoru, následně jsme se na školních chodbách nemotorně snažili najít správnou cestu se zavázanýma očima - zkusili jsme chůzi se slepeckou holi. Vyzkoušeli jsme si i jízdu v tandemu na kole. Tandem tvoří slepý člověk a pak ten, který řídí a určuje směr. Zajímavé bylo i seznámení s hrou tajemně zvanou „boccia“, o které jsme nikdy předtím neslyšeli. Na závěr byla prezentace paralympijských sportů. Je až neuvěřitelné, kolika sportovním aktivitám se mohou hendikepovaní lidé věnovat, klobouk dolu před jejich úsilím a snahou nevzdat to.

Posledním bodem zajímavého programu bylo setkání s člověkem, kterému nehoda u jeho oblíbeného sportu navždy změnila život.

Samozřejmě se nám celý program líbil, občas je dobré si připomenout, že ne všichni mají takové štěstí a stejné podmínky. Myslím, že každý v té chvíli děkoval za to, že může chodit, vidět a slyšet jako obyčejný zdravý člověk.

Lucie Škamradová 5.D

zhlédnout video