Vítejte na stránkách gymnázia

Německý jazyk - poznávací zájezdy

13. - 16.9.2004 - Zájezd do Drážďan

Ve dnech 13.- 16. 9. 2004 se uskutečnil poznávací zájezd do saských Drážďan. Zúčastnilo se celkem 29 žáků z jazykových DSD tříd a 3 učitelé němčiny. Za pečlivě připraveného výkladu pana profesora Blažka jsme navštívili kromě saské metropole také Míšeň - město cibulového porcelánu, zámek Moritzburg, kde se natáčel film Tři oříšky pro Popelku a pevnost Königstein. Celá akce se po všech stránkách vydařila a my doufáme, že příští rok se vydáme na cestu znovu.

 

A jak to viděli studenti?

V pondělí 23.9.2004 po vyučování jsme se se školou vypravili autobusem na poznávací výlet do Drážďan. Tedy ne přímo dnes, dnes máme namířeno pouze do campingu ve Staré Olešce, kde budeme přespávat.

Hurá, už jsme tady! Cesta autobusem byla dlouhá. Teď si rychle zabrat nějakou chatku, osprchovat se a jít spát. Voda zde nějak zapáchala, ale později jsme se dozvěděli, že je naprosto nezávadná, je jen železitá.

Ráno jedeme do nedaleké hospůdky, kde nám již připravili snídani. A po snídani se jede! Někteří již v Drážďanech byli, není to tedy pro ně nic nového. Ale pro většinu z nás je to seznámení s Drážďanami a pro některé dokonce s Německem. Celnicí jsme projeli bez problému, tak nám to dobře začíná.

Drážďany jsou hlavním městem Saska, jedné ze šestnácti spolkových zemí Německa. Žije zde asi 500 000 obyvatel. Pan profesor Blažek nás provádí městem a říká nám, kde jsme a ke každému místu připojí i historická fakta. Procházíme náměstím jménem Altmarkt, tedy v češtině to znamená Starý trh. Poté přicházíme k tzv. Zwingru, česky Parkánu. Před námi se objevila Korunní brána, německy Kronnentor. Nahoře je totiž zlatá koruna patřící Polsku. Procházíme jí na Slavnostní dvůr (Festhof), který se jinak nazývá Orandžerie (Orangerie). Tady si chtěl panovník dopřávat pomerančů kdykoli, a proto vybudoval tuto zahradu, kde se měly pěstovat pomerančovníky. Jdeme se podívat i na Nymphenbad (lázeň nymf). Tady si povíme krátkou pověst.

Stojíme-li přímo v bráně, máme rozhled na zahradu, ale také přímo naproti nám stojí dnešní obrazová galerie a skrze její průchod vidíme i na Theaterplatz (Divadelní náměstí), kde uprostřed stojí socha saského krále Johanna na koni. Na tomto náměstí uvidíme i drážďanskou operu. Postavil ji stejně jako Gelerii architekt G. Semper v 19. století. Také zde uvidíme katolický kostel Katholische Hofkirche.

Pak si to namíříme přes Augustův most (Augustusbrücke) na Dresdner Neustadt (Drážďanské nové město). Tady je také socha jezdce na koni, ale je celá pozlacená, takže neskutečně září. Je to August II. (August der Zweite).Tady si dáme rozchod a zároveň dostaneme úkol, zeptat se místních obyvatel, proč se Drážďanům říká Florencie na Labi a také se jich zeptat na to, co ví o České republice a jestli náhodou neznají Olomouc. Udělat si vlastně takovou malou anketu.

Tak jsem se ptala. Má němčina sice nebyla nic moc, ale kupodivu mi rozuměli. Nejdříve jsem zastavila paní: „Guten Tag, darf ich nach etwas fragen?“ Ona mi ochotně odpověděla: „Ja, fragen Sie.“ A já se pak tedy ptala dál: „Warum nennt man Dresden Florenz an der Elbe?“ „Weil die Bauten im Barockstil erinneren Florenz im Italien.“ „Danke, ich bin aus Olmütz. Wissen Sie, wo Olmütz liegt?“ „In Tschechien. Olmütz heißt tschechische Olomoc oder Olomic oder…“ „Olomouc“, pomůžu jí. „Ja, Olomouc.“ „Danke schön“, poděkuji za odpovědi a rozhlížím se po další „oběti“.

Zastavila jsem jinou paní: „Guten Tag, darf ich nach etwas fragen?“ „Ja.“ „Warum nennt man Dresden Florenz an der Elbe?“ „Weil Dresden schön ist. Ich weiß nicht.“ ,usmála se a já se zapomněla zeptat na další otázku. „Danke schön, auf Wiedersehen!“ „Auf Wiedersehen!“

Teď jsem oslovila Němku ze Stuttgattu. „Guten Tag, darf ich nach etwas fragen?“ „Na klar“ „Warum nennt man Dresden Florenz an der Elbe?“ „Ich weiß nicht. Ich bin aus Stuttgart. Also warum?“ „Ich weiß auch nicht.“ „Sind Sie mit der Schule?“ „Ja. Ich bin aus Olmütz. Wissen Sie, wo Olmütz liegt?“ „Ja, in der Tschechische Republik. Ich habe dort meine Familie.“ „Danke, auf Wiedersehen!“

Starší paní jsem oslovila naposled a ta na mé otázky nedokázala odpovědět. Při této anketě mě překvapilo, jak jsou Němci vstřícní. Nikdo mě neodmítl a každý se mnou mluvil s úsměvem.

Čas pro rozchod vypršel a měli jsme se sejít u sochy Johanna von Sachsen. Někteří přišli i s taškami oblečení. Narazili na obchod, kde probíhá výprodej a jsou tam trička pouze za jedno Euro.

Když už jsme kompletní, jdeme se podívat do kostela Panny Marie (Frauenkirche). Při náletu na drážďany v roce 1945 dopadla jedna bomba vedle tohoto kostela. V tom místě začalo hořet a oheň se přenesl i na Frauenkirche. Kostel téměř celý spadl. Před pár lety se obyvatelé Drážďan rozhodli, že ho znovu postaví. Dnes se již práce dokončuje. My jsme se byli podívat do krypty. Pustili nám tam dokument o náletu na Drážďany a znovuvýstavbě kostela. Když jsme odcházeli, přispívali jsme svými drobnými také na tuto neobvyklou znovuvýstavbu.

Nakonec jsme se pomalu vraceli po Brühlsche terasse (Brýlské terase) zpět k autobusu. Ve Staré Olešce nám uvařili večeři a pak hurá na kutě.

Další den jsme se vydali do Míšně (Meissen), města známého svou první manufakturou na porcelán v Evropě. Podívali jsme se tady do muzea porcelánu. Ani mi nestačil čas na prohlídnutí všech exponátů. Pak jsme se prošli Míšní až k Meissner Dom a Meissner Burg (Míšeňský dóm a Míšeňský hrad).

Potom jsme jeli opět do Drážďan, chtěli jsme totiž vidět i obrazárnu. Tady nám pan profesor Blažek řekl něco o dvaceti jím vybraných obrazech a pak jsme se mohli podívat sami i na ostatní obrazy. Z vybraných obrazů se mi nejvíce líbil obraz od Correggia Svatá noc (Die Heilige Nacht). Líbilo se mi rozvržení obrazu a také stínování. Z Ježíška vyzařovalo světlo. Moc se mi líbí, jak to malíř dokázal namalovat. A také hezky namaloval oslíka v pozadí. Z celého obrazu vyzařuje taková zvláštní svatá atmosféra.

Z obrazů, které jsem si stihla prohlédnout, jelikož mě tlačil čas, protože obrazárna už se zavírala, se mi líbil obraz od malíře jménem Paulus Potter Odpočívající stádo (Ruhende Herde). Zapůsobila na mě krajina, ve které stádo odpočívalo a skvělá kombinace barev. Z obrazu vyzařovala pohoda.

Před odjezdem z města jsme se mohli na chvíli rozejít. Většina z nás mířila do obchodu, kde si včera naši spolužáci vybrali oblečení za Euro. I já jsem si vybrala. Ve Staré Olešce opět večeře, v kempu se sbalit a naposledy vyspat.

Poslední den jsme jeli na lovecký zámek Moritzburg. Tady se natáčela část nám dobře známé pohádky režiséra Václava Vorlíčka Tři oříšky pro Popelku. Prošli jsme se po zámecké zahradě, nakoupili suvenýry a uháněli za poslední památkou – pevnosti Königstein. Zde jsme se svezli výtahem nahoru, kde jsme měli rozchod, abychom si vše prohlédli.

Tak. A teď, když jsme skoro všechno viděli, můžeme vyrazit domů. Loučíme se s Německem. Cesta zpět už mi nepřipadá tak dlouhá.

Konečně doma, v česku. Výlet se vydařil, máme všichni jistě plno zážitků, ale doma je přeci nejlíp.

Zpět

Informace Informace o studiu

pro školní rok 2021/2022

Informace Španělská sekce

Informace

Informace Inspekční zpráva
Inspekční zpráva

Informace Kontakt

Gymnázium, Olomouc, Čajkovského 9
Čajkovského 68/9
779 00 Olomouc
tel.: 585 412 493      
tel. ředitel: 723 487 598
e-mail: skola@gcajkol.cz                                      datová schránka: 9r4gyf7